Fulltextové vyhledávání

19. 3. Josef

Zítra: Světlana
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie obce > Stručná historie obce

Stručná historie obce

Znak půhončíchPřesné datum založení obce není známo, ale první písemná zmínka pochází z roku 1374. Název je odvozen od jména zakladatele Radovana. Koncem 14. století byly již Radvanice známy jako menší venkovská osada. Sousedila s Plačkovem malou vsí, dnes již zaniklou, Bukem, obojími Prosenicemi, Veselíčkem a Lazníkami. Tyto osady povětšinou vznikly již dříve asi ve 13. století, dokazují to zde již usedlí půhončí. Radvanice měli dvoje význačnější majitele a to sedláky a pohončáky (půhončí), kteří byli privilegovanou skupinou venkovského obyvatelstva nešlechtického původu a doručovali soudní žaloby tzv. půhony. 

Dříve byli obyvateli obce především sedláci drobní rolníciRozvoj Radvanic byl poznenáhlý. Poddanské poměry nebyly příznivé k rozvoji a kromě toho ji stíhaly zlé osudy, právě tak jako jiné osady v kraji, ale snad ještě ve větší míře. Ještě roku 1579 (při odhadu deskového statku vinarského) čítala osada celkem 15 usedlostí, z nichž bylo: 6 svobodných gruntů pohončáckých, 8 usedlostí poddaných statku ve Vinarech, 1 krčma. Byla to doba klidu, ale rozvoj osady ustrnul. Zato asi později osada vzrůstala, do Třicetileté války prožívala dobu utěšeného rozvoje, v tu dobu bylo v obci kolem 25 domů.

Pozdrav z Radvanic - náves s hostincemVálečná léta 1618-1648 nejen znemožnila další rozmach, ale naopak zavinila, že osada zpustla. Lidé houfně umírali na nemoci, které řádily v dobách válečných. Jiní osadníci opouštěli své domovy, když osada byla táhnoucím vojskem zpustošena a vypálena. V tu dobu byly poměry tak zlé, že obci hrozil zánik, bylo zde 60% opuštěných gruntů a domů. Po skončení války se ale někteří osadníci pomalu začali vracet do svých domovů. V roce 1790 vzrostl počet obytných domů na třicet. Změnilo se však také sociální postavení, když v roce 1792 byly založeny kvarteny svobodných dvořáků, pohončáci byli postaveni pod správu vrchnosti, v jejímž obvodu jejich statky ležely, takže Radvanice připadly panství lipenskému a dvory pohončáků byly zapsány do gruntovních lipenských knih, čímž pohončáci pozbyli dosavadní samostatnost a splynuli s místními dvořáky. Zrušením roboty jejich výsadní postavení úplně zaniklo, mezi jinými právy v době poddanské, měli právo pálit vápno a kořalku.

 

Zemědělská usedlost z období první republikyPřes politické změny, které osada během staletí zažila, uchovala si její náves až do dnešních dob svůj typický tvar staroslovanské okrouhlice, což samo ukazuje na prastaré osídlení kraje. V roce 1816 zde byla postavena zvonice, která roku 1848 byla přestavena na kapli a zasvěcena "Rozeslání svatých apoštolů". Dodnes se zde slaví, tak zvané malé hody, které mají v širokém okolí dobrou pověst. Zvýšený stavební ruch se objevuje od konce 19. století, až do počátku 1. světové války v roce 1914. V této době už měla obec 62 domů. Protože vnitřní část obce již byla zastavěna, vznikají tak nové části obce. Místní část Kříby, které byly postaveny "bez ladu a skladu". Noví zájemci začínají stavět podél okresní silnice směrem k prosenskému nádraží. Tato silnice vznikla z obecní polní cesty, která byla proměněna na silnici okresní, ale jen do Radvanic. Prodloužena kolem místní části "Na skalách" ke křižovatce do Vicínova byla teprve v roce 1902, když se zde vybudovala v roce 1900 nová okrouhlá vápenka. Novou výstavbou podél cest vznikající nové části časem dostaly i svá jména. Například části obce k nádraží se říkalo "Chabrov", jméno bylo pro tuto část obce spíše příhanou. Jméno chabral znamenalo osobu, která se ráda zhlédla na cizím majetku. Obyvatelé této části byli podezříváni, že chodívali "zamykat pole", což znamenalo, že si pozdě večer zašli na nějaké to loupání nebo jinou pícninu. Dnes se již pro tuto část obce užívá přiléhavější název "Nádražní ulice". Další novou částí byla ulice od kapličky podél obecní cesty k Lazníkám, tam se v poválečném období nejvíce stavělo. Vznikla tam řada domů dnes nazývána "Nová ulice". 1. světová válka zbrzdila růst obce, teprve po ní a to až v roce 1921 začalo nové budování. Vesnice nabývala upravenějšího vzhledu a čistoty, nezdravé byty mizely a lidé se zařizovali pohodlněji. V roce 1924se upravuje a vysazuje náves, 1926-1927 byly odvodňovány pozemky a v letech 1930-1932 byly opraveny byly obecní cesty.

Památná lípa před gruntem č. 5Na počest ukončení 1. světové války a založení republiky byla v roce 1919 na návrší "U Paličků" zasazena pamětní strom "lípa malolistá". 30. května 1926 se konala pietní vzpomínka padlým, před obecní budovou byl odhalen pomník padlým ze zdejší obce v 1. světové válce.

Divadlo v RadvanicíchObec Radvanice žila také kulturním životem. V roce 1905 je zřízen "Hasičský sbor" a prvním náčelníkem sboru se stal His Inocenc. V roce 1907 se začalo vyučovat v nové budově školy, první učitelem byl školní radou v Hranicích jmenován Alois Lukovský, který zde působil 18 let. Do roku 1906 žáci školou povinni chodili do Velkých Prosenic, v období 1906-1907 se vyučovalo v gruntě č.p.3. V roce 1905 zde byl založen "Spolek čtenářský Rostislav", v roce 1919 "Osvětodivadelní spolek" a v roce 1923 byla zřízena obecní knihovna. Vzniká zde "Organizace československých socialistů" a "Odborová organizace železničářů". "Odbor sokola" zde zřízen není, ale někteří občané jsou zapsání v odboru v Buku.

Pohřeb obětí tragické událostiZ novodobějších událostí obce je třeba připomenout tragickou nehodu, která se stala dne 15. 8. 1962 a zahynulo při ní šest mladých lidí. Po 18 hodině se nad vesnicí strhla prudká bouřka. Mládež, která se koupala v místní hasičské nádrži, si našla úkryt v rozestavěné vodárně pro místní kravín. Do stavby, kde bylo schováno pět chlapců, a dvě dívky udeřil blesk a šest jich na místě usmrtil. Jediný hoch, který v době úderu seděl na zídce volné stavby, katastrofu přežil. Pohřeb obětí se konal dne 19. 8. 1962 v místní kapli a ostatky byly převezeny na hřbitov do Prosenic. Jaký ohlas měla tato tragická událost, svědčí přítomnost 6-7 tisíc lidí na pohřbu. Připomínkou této tragické události je pamětní deska na místní kapli.